Vložit kód Přihlásit se
Proc

Abstrakt
Tato práce předkládá stručný přehled různých modelů koučinku a poté popisuje koučinkový model PRACTICE. Tento model v sobě integruje strategie a techniky orientované na řešení.

Klíčová slova
Koučink, řešení problémů, koučink orientovaný na řešení, modely koučinku


Úvod
Dnes existuje mnoho různých modelů koučinku. Patří k nim zavedený model GROW, jehož název je akronymem anglických výrazů GOAL, REALITY, OPTIONS, WILL (nebo WRAP-UP) (CÍL, REALITA, MOŽNOSTI, VŮLE (nebo DOKONČENÍ), viz Whitmore 1996; 2004). Dembkowski a Elridge (2003) vyvinuli model ACHIEVE, jehož název vyjadřuje: Assess current situation; Creative brainstorming of alternative to current situation; Hone goals; Initiate options; Evaluate options; Valid action programme design; Encourage momentum (Vyhodnocení současné situace, Kreativní brainstorming možností, jak situaci řešit, Ujasnění cílů, Vymýšlení možností, jak těchto cílů dosáhnout, Posouzení těchto možností, Stanovení realizovatelného akčního plánu, Udržování zápalu). Libri (2004) přišel s modelem POSITIVE, tj. Purpose, Observations, Strategy, Insight, Team, Initiate, Value and Encourage (Zacílení, Pozorování, Strategie, Pochopení, Tým, Nastartování, Hodnota a Povzbuzení). Jackson a McKergow (2007) popisují model koučinku orientovaného na řešení pod názvem OSKAR, což znamená Outcome, Scaling, Know-how and resources, Affirm and action, Review (výsledek, stupnice, know-how a zdroje, potvrzení a konání, zhodnocení).

Ke kognitivně behaviorálním a racionálně emotivním modelům koučinku patří známý model Alberta Ellise s názvem ABCDE (viz Ellis et al., 1997; Palmer 2002), neboli Activating event or situation, Beliefs, Consequences, Disputation of the beliefs, Effective and new approach to dealing with the issue or problem (Aktivace události či situace, Názory, Důsledky, Analýza názorů, Efektivní a nový přístup k řešení záležitosti či problému). Edgerton vyvinul model SPACE (viz Edgerton a Palmer, 2005), který je akronymem výrazů Social context, Physical, Action, Cognitions a Emotions (Sociální kontext, Fyzické aspekty, Jednání, Kognitivní aspekty a emoce). Pro vzdělávání, poradenství, zvládání stresu a koučink byly rovněž vyvinuty modely orientované na řešení problémů (např. Wasik,1984; Palmer a Burton, 1996; Palmer 1997 a, b) a byly nasazeny i v rámci kognitivně-behaviorálního koučinku (viz Neenan a Palmer, 2001 a, b) a psychologie koučinku (Palmer a Szymanska, 2007).

Vývoj koučinkového modelu PRACTICE
D’Zurilla, Goldfried a Nezu vyvinuli řadu dobře zdokumentovaných metod řešení problémů, které již byly uplatněny na širokém spektru problémů v nejrůznějších prostředích (D’Zurilla a Goldfried, 1971; D’Zurilla, 1986; D’Zurilla a Nezu, 1999). Wasik (1984) popsal jednoduchý model řešení problémů o sedmi krocích, který byl uplatněn v oblastech poradenství, psychoterapie, managementu, koučinku a školení. Oněmi kroky jsou (Wasik, 1984):
1. Identifikace problému
2. Stanovení cíle
3. Přehled možností
4. Zvážení důsledků
5. Rozhodování
6. Realizace
7. Hodnocení
Palmer (2007 a, b) vyvinul model PRACTICE, který je adaptací Wasikova (1984) sedmifázového postupu. Klíčový a zásadní rozdíl spočívá v tom, že model PRACTICE v sobě zahrnuje metody implementace a řešení problémů a vycházející z praktických postupů orientovaných na řešení (Jackson a McKergow, 2007; O’Connell a Palmer, 2007). Například na začátku prvního koučinkového sezení dostane klient příležitost mluvit o sobě, aniž by se hned zaměřoval na své problémy, záležitosti nebo zdroje obav, což koučovi umožňuje dozvědět se o klientovi víc (O’Connell, 2003). Během koučování upozorňuje kouč klienty na nejrůznější relevantní příklady jejich dovedností, silných stránek a vlastností a zároveň staví na „výjimkách“, kdy daný problém nebo záležitost nejsou tolik problematické. V průběhu celého koučinkového sezení jsou využívány stupnicové otázky ke sledování toho, kde se klient právě nachází, zda se dosahuje pokroku a co by klient měl dělat, aby se na stupnici posunul výše. (Komplexnější vysvětlení koučinku orientovaného na řešení viz Green a Grant, 2003; O’Connell a Palmer, 2007; Palmer, Grant a O’Connell, 2007).

Následuje popis postupu PRACTICE:

Kroky
1. Identifikace problému (Problem identification)
2. Stanovení realistických, relevantních cílů (např. cílů podle akronymu SMART) (Realistic, relevant goals developed (e.g. SMART goals)
3. Přehled možných řešení (Alternative solutions generated)
4. Zvážení důsledků (Consideration of consequences)
5. Zacílení na nejproveditelnější řešení (Target most feasible solution(s))
6. Realizace zvoleného/zvolených řešení (Implementation of Chosen solution(s))
7. Hodnocení (Evaluation)

Možné otázky, výroky a úkony
1.
O jakém problému či záležitosti či zdroji obav či tématu byste chtěl/a mluvit?
Co byste na něm chtěl/a změnit?
Existují nějaké výjimky, kdy se o problém, záležitost či zdroj obav nejedná?
Jak poznáme, že se situace zlepšila?
Na stupnici od 0 do 10, kde „0“ je nikde a „10“ znamená vyřešeno, jak blízko jste dnes k vyřešení tohoto problému či otázky?
Umíte si představit, že se zítra ráno probudíte a tento problém (či záležitost či zdroj obav) už nebude existovat – čeho byste si všiml/a, že je jinak? (Případně lze použít standardní „zázračnou otázku“ orientovanou na řešení – viz Palmer et al, 2007.)

2.
Čeho chcete dosáhnout?
Stanovme si konkrétní cíle podle akronymu SMART.

3.
Jaké máte možnosti?
Sepišme si je.

4.
Co by se mohlo stát?
Jak užitečné je každé z možných řešení?
Zkusme použít stupnici hodnocení „užitečnosti“ každého řešení, kde „0“ znamená naprosto neužitečné a „10“ extrémně užitečné.

5.
Když jsme nyní možná řešení zvážili, jaké nebo jaká z nich je nebo jsou nejproveditelnější či nejpraktičtější?

6.
Zkusme zvolené řešení zrealizovat tak, že si jej rozložíme na proveditelné kroky.
A hned se do nich pusťte!

7.
Jak úspěšné řešení bylo?
Stupnice „úspěšnosti“ od 0 do 10
Co si z toho můžeme odnést?
Můžeme nyní koučink ukončit, nebo se chcete zaměřit na další záležitost či zdroj obav?

Jako pomůcku pro proces koučinku a motivaci k využívání modelu mimo koučovací sezení lze využít formuláře, jež postup PRACTICE obsahují (viz Přílohu 1).
Neenan a Palmer (2001 a, b) uvádějí, že jakmile klienti získají zkušenosti s používáním modelu o sedmi krocích, mohou v nekomplikovaných záležitostech začít používat kratší modely, aby proces hledání řešení urychlili. Jako příklady lze uvést:

PIE:
Definice problému (Problem Definition);
Realizace řešení (Implement a solution);
Vyhodnocení výsledku (Evaluate Outcome).

STIR:
Výběr problému (Select Problem);
Zacílení na řešení (Target a solution);
Realizace řešení (Implement a solution);
Vyhodnocení výsledku (Review outcome).

Závěr
Model PRACTICE vychází z dřívějších modelů a teoretických rámců pro poradenství, školení a koučink. Kdykoli je to možné, zaměřují se koučové využívající model PRACTICE na hledání a realizaci řešení a vyhýbají se rozebírání problémů. Model PRACTICE nachází uplatnění při koučinku v byznyse, pro zlepšování výkonnosti, u špičkových manažerů, v kariérních otázkách, pro pomoc při výpovědích ze zaměstnání, v otázkách zdraví a pro řešení životních/osobních problémů, a rovněž jako pomůcka pro zvládání stresu, poradenství a psychoterapii (Palmer, 2007a). Podrobný článek o modelu PRACTICE s případovou studií viz Palmer (2007 b), který je ke stažení na webových stránkách The Coaching Psychologist.

Příloha 1: Formulář s kroky k řešením podle modelu PRACTICE (© Stephen Palmer, 2008)

1. krok: Identifikace problému
O jaký problém, záležitost či zdroj obav jde? Co byste na něm chtěl/a změnit? Existují nějaké výjimky, kdy se o problém nejedná? Jak poznáme, že se situace zlepšila? _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________

2. krok: Stanovení realistických, relevantních cílů
Čeho chcete dosáhnout? Zvolte si cíle podle akronymu SMART (konkrétní, měřitelné, dosažitelné, realistické a časově ohraničené). _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________

3. krok: Přehled možných řešení
Jaké máte možnosti? Sepište si možné způsoby, jak svých cílů dosáhnout. _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________

4. krok: Zvážení důsledků
Co by se mohlo stát? Jak užitečné je každé z možných řešení? Zvažte jejich výhody a nevýhody. Použijte stupnici hodnocení užitečnosti každého řešení: 1-10. _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________

5. krok: Zacílení na nejproveditelnější řešení
Zvolte nejproveditelnější řešení. _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________

6. krok: Realizace zvoleného/zvolených řešení
Rozložte toto řešení na proveditelné kroky. A pusťte se do nich. _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________

7. krok: Hodnocení
Jak úspěšné řešení bylo? Použijte stupnici „úspěšnosti“ od 1 do 10. Zaměřte se na to, čeho jste dosáhli. Co si z toho můžete odnést? Můžeme nyní koučink ukončit, nebo se chcete zaměřit na další záležitost či zdroj obav? V případě nutnosti si znovu projděte a zkontrolujte plán. _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________ _______________________________________________________________________________________

Použitá literatura
Dembkowski, S. & Eldridge, F. (2003). Beyond GROW: A new coaching model. The International Journal of Mentoring and Coaching, 1, 1, listopad 2003.
D'Zurilla, T. J. (1986). Problem-solving therapy: a social competence approach to clinical intervention. New York: Springer.
D'Zurilla, T. J., & Goldfried, M. R. (1971). Problem solving and behavior modification. Journal of Abnormal Psychology, 78, 107-126.
D’Zurilla, T.J. & Nezu, A. (1999). Problem-Solving Therapy. 2. vyd. New York: Springer.
Edgerton, N. and Palmer, S. (2005). SPACE: A psychological model for use within cognitive behavioural coaching, therapy and stress management. The Coaching Psychologist, 1, 2, 25-31.
Ellis, A., Gordon, J., Neenan, M. & Palmer, S. (1997). Stress Counselling: A Rational Emotive Behaviour Approach. London: Cassell.
Greene, J. & Grant, A. M. (2003). Solution-focused coaching. Harlow, UK: Pearson Education.
Jackson, P.Z. & McKergow, M. (2007) (2nd Edition). The solutions focus: Making coaching & change SIMPLE. London: Nicholas Brealey.
Libri, V. (2004). Beyond GROW: In search of acronyms and coaching models. The International Journal of Mentoring and Coaching, II, 1, červenec 2004.
Neenan, M. & Palmer, S. (2001 a). Cognitive Behavioural Coaching. Stress News, 13, 3, 15-18.
Neenan, M. & Palmer, S. (2001 b). Rational Emotive BehaviourCoaching. Rational Emotive Behaviour Therapist. 9, 1, 34-41.
O’Connell, B. (2003). Introduction to the solution-focused approach. In B. O’Connell a S. Palmer (eds) Handbook of Solution-Focused Therapy. London: Sage.
O’Connell, B. & Palmer, S. (2007). Solution-focused coaching. In S. Palmer a A. Whybrow (eds), Handbook of Coaching Psychology: A Guide for Practitioners. London: Routledge.
Palmer, S. & Burton, T. (1996). Dealing with People Problems at Work. Maidenhead: McGraw-Hill.
Palmer, S. (1997 a). Problem focused stress counselling and stress management: an intrinsically brief integrative approach. 1. část. Stress News, 9, 2, 7-12.
Palmer, S. (1997 b). Problem focused stress counselling and stress management training: an intrinsically brief integrative approach. 2. část. Stress News, 9, 3, 6-10.
Palmer, S. (2002). Cognitive and organisational models of stress that are suitable for use within workplace stress management/prevention coaching, training and counselling settings. The Rational Emotive Behaviour Therapist, 10, 1, 15-21.
Palmer, S. (2007 a). Cognitive coaching in the business world. Invited inaugural lecture of the Swedish Centre of Work Based Learning held in Gothenburg on 8th February, 2007.
Palmer, S. (2007 b). PRACTICE: A model suitable for coaching, counselling, psychotherapy and stress management. The Coaching Psychologist, 3, 2, 71-77. Článek je dostupný online na adrese: https://www.researchgate.net/publication/294888712_Palmer_S_2007_PRACTICE_A_model_suitable_for_coaching
_counselling_psychotherapy_and_stress_management_The_Coaching_Psychologist_3_2_72-77
Palmer, S. & Szymanska, K. (2007). Cognitive behavioural coaching: an integrative approach. In S. Palmer and A. Whybrow (eds), Handbook of Coaching Psychology: A Guide for Practitioners. London: Routledge.
Palmer, S., Grant, A. & O’Connell, B. (2007). Solution-focused Coaching: Lost and Found. Coaching at Work, 2, 4, 22-29.
Wasik, B. (1984). Teaching parents effective problem-solving: A Handbook for professionals. Nepublikovaný rukopis. Chapel Hill: University of North Carolina.
Whitmore, J. (1996). Coaching for performance. (2. vyd.). London: Nicholas Brealey Publishing.
Whitmore, J. (2004). Coaching for performance: GROWing people, performance and purpose. (3. vyd.). London: Nicholas Brealey Publishing.

Biografie
Profesor Stephen Palmer PhD je zakládajícím ředitelem, resp. ředitelem londýnských institucí Coaching Psychology Unit při City University a Centre for Coaching. Je čestným předsedou Association for Coaching a čestným místopředsedou Society for Coaching Psychology. Je členem redakční rady časopisu Handbook of Coaching Psychology, šéfredaktorem časopisu Coaching: An International Journal of Theory, Research and Practice a koordinátorem britské verze časopisu International Coaching Psychology Review.

Kontakt pro média:
Martin Jelínek / marketingový ředitel
+420 777 668 475
martin.jelinek@motivp.com