Kým byl kdo?

Příběh, který je společným pro Židy i Araby, můžeme vnímat jako podobenství o srdci a rozumu, které mohou být spolu v míru či vyhlásit válku nebo příměří. Jen když jsou pospolu, mohou dosáhnout na výše rostoucí plody. Ono se říká, že o cíli si rozhodujeme srdcem, zatímco o prostředcích rozumem. Srdcem můžeme dohlédnout dál.

Kdo tedy byl srdcem? Mrzák či slepec?

Pro mě je to mrzák, ačkoliv opravdovými mrzáky se stáváme, když nám schází emoce. Ovšem mrzák dohlédl dál, ale scházela mu ta výkonná a racionální složka. Srdce nám dává směr, rozum dodává ty nejefektivnější nástroje.
Občas se potkám s manažerem, který se vší vážností tvrdí, že emoce do managementu nepatří, že si emoce schovává na doma. Věřím mu, že je úspěšný v takovém oddělování. Pochybuji však, že je to prospěšné pro něj samotného, pro firmu a lidi ve firmě. Člověk bez emocí je jako stroj. Ve strojovém chování mohu být efektivní, když chci, aby se i druzí kolem mě chovali jako stroje. Znamená to potlačit jejich osobnost, oddělit ji od očekávaného chování – role stroje. Snad nejdokonalejší oddělení osobnosti a role jsme mohli potkat v Norimberku, kde byly souzeny nacistické zločiny. Nemálo válečných zločinců bylo jinak vzornými otci, kteří měli zalíbení v umění.